Strach
Nechápal jsem nic, ale nic mě ani nepřekvapovalo. Necítil jsem žádnou bolest. Necítil jsem vůbec nic.
Zvrátil jsem hlavu za sebe a spatřil plochý monitor, na němž blikala nějaká čísla. V dolní části v malém okénku se sunula svítící křivka, něco jako sinusoida. Klesala, stoupala, klesala, stoupala. Díval jsem se na ni. Takhle bije moje srdce.
Neměl jsem v hlavě jedinou myšlenku. Všechno jsem smířlivě přijal.
Najednou se nade mnou sklonila zdravotní sestra v bílým tričku. Podívala se mi do očí. Pak odešla a někde za rohem něco někomu říkala. Asi jsem byl unavenej, protože se všechno zase začalo propadat do tmy. Poslední, čeho jsem si všimnul, byly bublinky pomalu stoupající hadičkami. Blop… blop… blop…
Z nemocnice mě odvezl můj táta. Moc si to nepamatuju. Byly Vánoce. Všechno mi bylo jedno. Co se stalo, znám jenom z vyprávění.
Našli mě sousedi, jak ležím v bezvědomí na střeše garáže pod schody do mý rezidence. Obličej jsem měl plácnutej do kalužinky zaschlý krve, která mi vytékala z nosu a z ucha. Kolik hodin jsem strávil v kómatu, nikdo neví. Podchlazenýho ale živýho mě z tý stříšky snášelo šest záchranářů. Vážím bez deseti kilo metrák a prý chtěli přivolat hasičskej jeřáb. Akcí se bavila celá čtvrť. Naštěstí si vůbec nic nepamatuju.
Pak to bylo špatný. Rozuměl jsem sice lidem, co říkaj, ale nedokázal moc mluvit. Nedokázal jsem ani moc chodit a vrcholnej výkon pro mě byl, když jsem si sám došel na záchod. Trvalo to mnoho týdnů.
Když jsem se znovu naučil chodit, pouštěl jsem se na čím dál vzdálenější procházky. Do lesa. Schodům jsem se vyhýbal, protože mě děsily. Chodíval jsem na jedno místo ve Skaláku, kterýmu se říká Kalvárie. Jsou tam tři pískovcový kříže a malá svatyňka vytesaná ve skále. Lidi sem nosej svatý obrázky, kytky a zapalujou svíčky. Nejsem vyznavačem žádný víry. Jenom jsem tam chodil, ze všech sil se tam dobelhal a díval jsem se na ty kříže a na ty obrázky. Zapaloval jsem svíčky.
Chůze mi šla stále líp. I když jsem pořád vrávoral a v lese se musel zachytávat stromů, začal jsem procházet bikerský traily, po nichž jsem ještě před nedávnem lítal na kole. Jak jsem tohle moh sjíždět? Vždyť je to strašný! Pěšky to člověk sotva sešplhá.
Myslel jsem na to, jestli to ještě někdy dokážu. Jestli budu schopnej znovu lízt po skalách a rajtovat na kole po těch trailech. Jestli se dokážu vrátit do slévárny. A měl jsem takovej strach, tak strašnej strach, že už to nikdy nedokážu. Že mi tohle už zůstane.
Z paměti se mi ztratila spousta věcí. Lidi, jména, vzpomínky. Občas mi někdo něco připomene a já zjistím, že jsem to kdysi věděl. Jak křehká je lidská paměť. To, co jsme kdy prožili, už přebývá jen ve vzpomínkách. A ty pomalu mizí. S každým člověkem ze světa něco ubyde. Se mnou zmizí všechno, co moje oči viděly a na co jsem myslel. Zmizí to jako slzy v dešti. Jako list papíru na hladině železa.
A my jenom procházíme. Nezáleží na ničem. Když ten list papíru beze stopy shoří, kéž by na něm alespoň byly napsaný krásný verše.
Libor Jakubec
Tisíc kilometrů
Pro zachování lidskosti je naprosto nutný dělat zbytečný, nepochopitelný a nebezpečný věci. Věci, který jsou na hranici lidských možností a jeden za ně může zaplatit životem, ale pouze takový věci dávaj životu smysl.
Libor Jakubec
Pstruh na másle
Do mýho oblíbenýho baru jsem tenkrát vjel na kolečkovejch bruslích a ta drzá hubená holka tam už seděla a hned se na mě osopila: No kde seš? Hodinu tady na tebe čekám!
Libor Jakubec
Černá perla neprohrává
Šaňo je mladej chlap o něco drobnější než já a je Rom, na což je přirozeně hrdej, a tak si nechá říkat Černá perla. Nedávno seděl v kavárně u vedlejšího stolku a nějaký ženský kroutil před obličejem hrbolatou, kloubnatou pěstí.
Libor Jakubec
S gumou za pět set
Slovo kurva je v češtině dost nadužívaný. V jistým smyslu nahradilo dřívější křesťanský sakra. Rovněž má význam hrubý nadávky: támhle ten je taky pěkná svině, hajzl, podrazák čili... kurva. Původní význam – prostitutka – je řídký.
Libor Jakubec
Lužická porucha
Dá se nevěra pochopit? Dá se přijmout a odpustit? Kdepak. Nedá. Nevěra je totéž co zrada. Ta se dá jedině potrestat. Alespoň ve vlastním srdci srovnat to hnusný skóre. Alespoň vlastní srdce potěšit pomstou.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Ukrajinci dočasně stahují tanky Abrams. Jsou zranitelné při nasazení dronů
Ukrajina dočasně stáhla z boje americké tanky Abrams M1A1, které se ukázaly být zranitelné při...
„Smrt režimu.“ Za nápis si má nezletilá ruská studentka odpykat 3,5 roku
Ruský vojenský soud odsoudil žákyni desáté třídy, sedmnáctiletou Ljubov Lizunovovou ke 3,5 roku...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!