Líbezné zářijové dny
Přibrzdim a najednou se mi zdá, že mi ten čokl je velmi povědomej. Skáče úplně zbytečně za píčovinama, nejspíš loví mřenky uvízlý v bahně. Stejně marně, jako kdysi lovíval veverky. Možná to furt provozuje. Zastavil jsem a křiknul na něj.
- Čočko!
A on najednou zkoprněl, podival se mým směrem a nastražil uši. Znova jsem zařval:
- Čočko!
Dlouhými vysokými skoky překonával náhon k mýmu břehu a já položil kolo na zem. Vyskočil z křoví pět metrů přede mnou. Takový mrňavý, zablácený a celkově mokrý a rozklepaný psisko. Dívali jsme se na sebe a najednou zahrábnul dozadu a vystřelil ke mně. Kleknul jsem si, aby mi mohl vyskočit až na ksicht. Otevřenou držkou mě napálil do nosu. Chvilku jsme se líbali. Tak dlouho jsme se neviděli!
Čočka je pes jedný mý bejvalky, pro kterou nemám slov. Slibovala mu nejkrásnější psí život, přitom ho na celý dny zavírala doma a po večerech s ní musel ležet na gauči před bednou. Jako já.
Čočko! Víš, jak jsi mě zpočátku sral? Ta tvoje zarputilost, vychcanost a tvrdohlavost mi trochu zatápěla. Chodil jsem s tebou na procházky. Byls celkem v pohodě, ale občas jsi mi naschvál zdrhnul. Nenechal ses přivolat, prostě jsi někde v lese vzal čáru po lákavý stopě divočáka – s tvejma sedmi kilama – a úplně ses na mě vysral. Šel jsem, volal jsem tě, pískal jsem. Nikde nic a vždycky, když jsem chtěl nechat tě v tom vykoupat a odvracel se, jsem někde v trávě zahlíd tvoje oči. Napjatý, vykulený, odhodlaný. Nic nepomohlo, že jsem tě ještě párkrát zavolal. Seděl jsi a vytřeštěně čuměl. Musel jsem si pro tebe dojít a dát ti do držky. Vzdal ses, leh sis na záda a já tě pořádně stisknul pod krkem. Nebylo vyhnutí. Pak jsi ale zbytek cesty poslouchal jako kurzor. Nehnul ses ode mě dál než na deset metrů. Tvůj přístup jsem chápal: byl jsem vetřelec na panství paničky a chtěl jsi mě porazit. Chápal jsem, že kdo chce bejt druhým roven, musí to dokázat. A kdo chce svobodu, musí si ji vydobýt.
I s tímhle brutálním přístupem jsem tě naučil čekat samotnýho před večerkou, než nakoupím. Pochopil jsi to takřka ihned. Tohle tvoje panička nedokázala.
Jedný noci, když jsme s tvojí paničkou měli došukáno a už usínali, jsi vyskočil ke mně na postel a lehnul jsi mi tlamou na předloktí. Pak jsi mi celý předloktí a celou ruku až k rameni pečlivě olízal. Pak sis zase lehnul na moje rameno.
Čočka se mi odrazil nohama od hrudi, odskočil a jako by nic se malinko vzdálil. Taky jsem si došel pro kolo a nased na něj. Jel jsem takřka krokem za Čočkou, kterej očuchával a důležitě ochcával olše u cesty. Panička ho očekávaně postavila na odstavnou kolej, jakmile si pořídila lepší hračku. Jenomže jak tohle mohl on, naprosto upřímně, nekompromisně a od srdce milující psisko, předvídat a pochopit? Ale nakonec, Čočko, není tahle svoboda lepší?
Za lávkou u elektrárny jsme se rozdělili. Jednou nohou jsem sesednul s kola a díval jsem se za ním. Vykračoval si sveřepě, ale několikrát se po mně ohlíd. Oba jsme věděli, že to nemá cenu. Vzdaloval se uličkou. A kam šel? Za svejma záležitostma, přece.
A já? K životu nebo… Vždyť jsem jako on; hraju si v bahně. S Čočkou jsme kámoši. To je pro mě čest.
Libor Jakubec
Tisíc kilometrů
Pro zachování lidskosti je naprosto nutný dělat zbytečný, nepochopitelný a nebezpečný věci. Věci, který jsou na hranici lidských možností a jeden za ně může zaplatit životem, ale pouze takový věci dávaj životu smysl.
Libor Jakubec
Pstruh na másle
Do mýho oblíbenýho baru jsem tenkrát vjel na kolečkovejch bruslích a ta drzá hubená holka tam už seděla a hned se na mě osopila: No kde seš? Hodinu tady na tebe čekám!
Libor Jakubec
Černá perla neprohrává
Šaňo je mladej chlap o něco drobnější než já a je Rom, na což je přirozeně hrdej, a tak si nechá říkat Černá perla. Nedávno seděl v kavárně u vedlejšího stolku a nějaký ženský kroutil před obličejem hrbolatou, kloubnatou pěstí.
Libor Jakubec
S gumou za pět set
Slovo kurva je v češtině dost nadužívaný. V jistým smyslu nahradilo dřívější křesťanský sakra. Rovněž má význam hrubý nadávky: támhle ten je taky pěkná svině, hajzl, podrazák čili... kurva. Původní význam – prostitutka – je řídký.
Libor Jakubec
Lužická porucha
Dá se nevěra pochopit? Dá se přijmout a odpustit? Kdepak. Nedá. Nevěra je totéž co zrada. Ta se dá jedině potrestat. Alespoň ve vlastním srdci srovnat to hnusný skóre. Alespoň vlastní srdce potěšit pomstou.
Libor Jakubec
Jdeme ke mně, nebo k tobě?
Byly to krásný klidný dny, když jsem byl sám a chodil si, kam jsem chtěl, kdy jsem chtěl a s kým jsem chtěl. Svoboda mě naplňovala bezstarostnou drzostí, odvahou a lehkou melancholií.
Libor Jakubec
Šperky
Jednou se takhle povaluju na sedačce v koutě baru a barovej pult mám jako na dlani. Ale nezajímá mě, neboť mám rozečtenej román Norské dřevo od Haruki Murakamiho. Užívám si krásnou depku.
Libor Jakubec
Okno s lopatou
Od chvíle, kdy jsem se v nemocnici probral z kómatu, uplynul rok. Půlčtvrtá stovka dnů, který jsem kdoví proč dostal darem. Nastavenej život. Život, co možná někomu jinýmu bude chybět.
Libor Jakubec
Chůze a čas
Z domu do slévárny to mám asi tři kilometry, proto nejraději chodívám pěšky. Chůze, obyčejná chůze je slavností svobody, je to rituál a je to dar.
Libor Jakubec
Příchod Adventu
Byl několikátej den po začátku prosince a do slévárenský haly nacouval velkej autojeřáb, aby položil víko na největší pec Barboru, protože ona stojí mimo operační prostor našich mostovejch jeřábů.
Libor Jakubec
Svět se na nás dívá
Jednoho dne byl Medvídek zamlklej a měl špatnou náladu a chodil po place v roláku, takže budil podezření, že je buď nastydlej nebo má na krku cucflek od přítele Oldy.
Libor Jakubec
Opilý Héfaistos
Vstoupím-li do formovací haly, ještě dřív, než mi na hlavu spadne první hrst písku, ucítím ten smrad, tu štiplavou jedovatou vůni výparů z odlitých forem. Mám rád vůni seškvařenýho písku po ránu.
Libor Jakubec
Situace Na Růžku
Za rozbřesku po noční šichtě, když vylezeme ze sprch a nad horami tiše září červánky, chodíváme chlastat Na Růžek. V jediný knajpě s tak časnou otevírací dobou my z duše smýváme prach a pot a tyranii lidský zloby.
Libor Jakubec
Závodní lití
Pohodový lidičky celýho světa se na svatýho Martina v 11:11 připojili ke společný modlitbě a zahalili tak svět pozitivní energií. Já jako necejtil nic, ale slévač Šmoula asi jo, protože se na pracovišti ožral jak zvíře.
Libor Jakubec
Ženská duše
Vzpomínám si, jak jsem psal, že ve slévárně žádný ženský nepracujou. Tak určitě, mlácení kladivem do odlitků a odlévání železa by je stejně nebavilo.
Libor Jakubec
Řeč pana Zdendy
Stromy se svlékají do naha ze všeho, co oblékaly, a naše práce tone ve tmě. A je nám smutno, protože nemáme komu ubližovat; pan Zdeněk, nejspíš z toho věčnýho chlastu, onemocněl s ledvinami a pod přísnou dietou zůstává doma.
Libor Jakubec
Strach
Pak se něco převrátilo. Probudil jsem se v bílých prostěradlech a z obou předloktí jsem měl vyvedený kanyly s průhlednými hadičkami. Od hrudi se mi vinuly bílý tenký drátky.
Libor Jakubec
Růže pro myšku
V supermarketu, kam chodívám nakupovat jídlo, pracuje jedna prodavačka, která je mi kdovíproč sympatická. Není to vyložená krasavice. Spíš taková drobná bojácná myška s vykulenýma očima.
Libor Jakubec
Satanské verše
Ve slévárně se před lety stala tragédie. Energetici podle zvykového práva nečekaně vypnuli proud a slévárna se zastavila. Železo v nízkofrekvenčních pecích začalo stydnout.
Libor Jakubec
Struska
Jedna z nejdůležitějších věcí, na kterou musíme ve slévárně hodně dbát, kromě toho, abychom nebyli příliš ožralí a nezdržovali se pod zavěšeným břemenem, je zabránit, aby se do odlitků dostala struska.
předchozí | 1 2 | další |