Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Černá Soňa

Když teplota vzduchu ve stínu stoupá ke čtyřiceti Celsiovým stupňům, zakoušejí peklo všichni, kteří musejí pracovat u zdroje sálavého tepla. My ve slévárně se v takových dnech dotýkáme podstaty naší práce.

Stoupá-li teplota vzduchu ke čtyřiceti stupňům, nikdo z nás radši ani nechce vědět, kolik stupňů musí být u pecí, když se vylévá železo, u hořáků na ohřev odlévacích bubnů nebo u odlitků, ještě rudých, čerstvě vypakovaných z forem. Letos vlna tropických veder trvala přes dva srpnový týdny a my, slévači a formíři, jsme se potáceli po slévárně svlečení do půl těla, od začátku do konce šichty zbrocení potem a obalení mastným černým formovacím pískem. Práce, která je sama o sobě těžká jako málokterá jiná, nás doháněla na hranici fyzickýho vyčerpání. Dokonce i s chlastem, nejúčinnější podporou pracovní morálky, jsme museli opatrně, protože ani naše trénovaný těla nejsou bez limitů.

Zdálo se, že to nekřesťanský teplo nejvíc cvičí s Medvídkem, který kromě toho, že je vylízanej slávista, je taky gay. Už dlouho kolem mě brousil a nabízel mi, abych se k němu přišel vyspinkat do slávistickýho povlečení, ve kterým se, jak prý americký vědci zjistili, spinká nejlíp. Teď se v něm začaly vařit hormony a on se vybodnul na veškerý zábrany. Pozoroval mě, jak lopatou házím písek do rámu, jak do forem vkládám těžký jádra, jak velkým kladivem zatloukám kramle a vzdychal: Seš krásně svalnatej a krásně opálenej… 

- No a ty seš zase krásně teplej, smál jsem se mu zpočátku.

Ale jeho dolézání a obtěžování nebralo konce a stupňovalo se. Vždycky, když šel okolo, mňoukal na mě a od vchodu do skladu mi vzduchem posílal polibky. Ráno mi nosil čerstvý koblihy. Zval mě na koupačku k jezu a vzápětí mi vpálil překvapivý dotaz, jestli si má brát plavky. Stoupal si příliš blízko ke mně, abych cítil, jak se kvůli mně navoněl. To už mě začal malinko srát. Jednoho dne si lihovým fixem napsal na biceps moje jméno a k němu přimaloval srdíčko. Chodil po slévárně a všem to na potkání ukazoval a chlubil se: To je jméno mýho kluka! Měl jsem chuť mu jednu natankovat mezi oči.

Ale jsem mírnej člověk. Nesnížil bych se k tomu, abych Medvídkovi jen tak rozflákal držku. Vždyť nakonec mi jeho nadbíhání snad i lichotilo. Dokonce jsem vážně připustil variantu, že bych se od něj nechal sbalit. A co by ne? Je to pěknej mladej kluk s vlnkou ve vlasech a prý umí skvěle vařit. Je čistotnej a na rozdíl od většiny slévárenských dělníků nechlastá první ligu. Takový kvality nedokážou nabídnout mnohý ženský. Pěkně bychom si s teplým Medvídkem žili; on by fandil Slávii a já bych se rozbíjel na kole. O slušný život je třeba usilovat především!

Jenže jednou jsem se vracel ze skladu jader, kde jsem si s panem Sekyrkou pořádně přihnul rumu, aby nám dřina šla líp od ruky. Když jsem se vrátil na plac, měl jsem zvláštní vidění. Jako bych v temný uličce za formovacíma mašinama F 40 zahlíd dlouhý černý vlasy. Ženský vlasy ve slévárně, kde žádný ženský nepracujou! Než jsem si uvolnil ruce a šel tam nakouknout, vidění zmizelo. Napadlo mě, že bych měl vážně přehodnotit svůj vztah k chlastu. Chlast už mi docela šéfuje. Znepokojuje mě představa nucenýho nástupu do odmašťovny, jenž si musel před pár týdny naordinovat jeden z našich mistrů.

Na vidění jsem zapomněl, jako na cokoli jinýho. Až jsem druhý den zašel do jaderny pro nějaký jádra. A tam jsem ji spatřil. Holku v montérkách a se svázanýma černočernýma vlasama až na prdel. Stála ke mně zády, ale zachytil jsem její profil, drobný a jemný, jakoby kočičí, bolestně krásný. Čuměl jsem na ni, jako Medvídek čumívá na mě. Plácala špachtličkou jádra z bílýho písku. Letní brigádnice. Neměl jsem na to se k ní přiblížit a začít do ní hučet. Radši jsem se odporoučel.

Několik dní jsem ji chodil do jaderny očumovat, až si mě všimla. Dokonce se na mě usmála. Kolikrát jsem zachytil její kradmý pohled, stejný, jakým si mě ženský nenápadně prohlížej, když vylezu u jezu z řeky. Na jejím pracovišti mě zaujala jedna věc. Některý z dělníků nechal nad jejím ponkem pověšený kalendář s fotkou nahý modelky. Brigádnice jej nesundala, a tak měla vyholený přirození modelky přesně ve výšce očí asi půl metru před sebou. To mě inspirovalo. Přistoupil jsem k brigádnici, poklepal jí na rameno a ukázal na fotku.

- To je tvůj kalendář? zeptal jsem se.

- Ne. Ten už tady visel, špitla a zrudla.

- To je škoda, povzdechl jsem, zrovna jsem chtěl pochválit tvůj vybranej vkus…

Ledy byly prolomeny. Nyní jsem na ni mohl nechat naplno zapůsobit kouzlo mý osobnosti.

Zeptal jsem se jí, jak se jmenuje. Řekla, že Soňa.

Zeptal jsem se jí, jestli kouří trávu. Řekla, že ne.

Zeptal jsem se jí, jestli ráda jezdí na kole downhill. Řekla, že ne.

Zeptal jsem se jí, kam chodí po večerech chlastat. Řekla, že nikam.

Zeptal jsem se jí, kolik jí je let. Řekla, že šestnáct.

Panebože! Šestnáct! Rázem mi dotekla beznadějnost mýho snažení. Vždyť je to ještě dítě! Co by jí takovej dobytek jako já mohl přinýst dobrýho?

Ponořil jsem se do smutku. I když po úrazu hlavy jsem poloviční debil, nikdy bych neublížil dítěti. Až tady skončíš, už se nepotkáme, řekl jsem jí a odkráčel.

Pár dní na to jsem se byl po práci zas vykoupat na jezu v Dolánkách. Vyskočil jsem z vody a co nejledabyleji si to šněroval mezi dekami opalujících se ženských. Že jsem velký svůdník? Kdepak! Nevím o tom!

Nejednou jsem uslyšel svoje jméno. Otočil jsem se tím směrem a tam na svažujícím se břehu ji uviděl. Vykašlal jsem se na ledabylost a přiběhl k ní.

Stáli jsme proti sobě tváří v tvář. Měla mokré rozpuštěné vlasy se zamotanými zelenými lístky jívy, jak před chvílí vylezla z řeky. Vlasy se jí zaplétaly v tenké pramínky, vlnící se přes ramena a přes prsa až k bokům. Za oponou černých vlasů prosvítaly světle zelené plavky. 75 B, odhadl jsem v duchu. Pod vrchním dílem plavek, po samém středu těla až k pupku a ještě níž splývaly droboučké, téměř neznatelné černé chloupky. Nejenom profil, celé tělo měla kočičí. Její černočerné oči si mě prohlížely nejmíň tak jako moje oči ji. Pak se naše oči zahleděly do sebe. Její se leskly jako nejhlubší moře, jako ostružiny, jako noc v depresi bez konce. Moc jsme si toho neřekli. Já neslyšel nic, ani hučení jezu. Jenom moji duši, která dlouze, smutně a bezmocně vydechla.

Rozloučil jsem se s ní a popřál jí pěknej zbytek prázdnin. Šel jsem pryč, k ležení mých kamarádů, kteří právě balili jointa. Nedalo mi to a asi po dvaceti krocích jsem se ohlédl. Stále se na mě dívala. Ne. Tohle nechceš.

Každý den v práci se jakoby mimoděk zatoulám do jaderny. Její stůl je uklizený a prázdný. Jenom ten kalendář tam zůstal. A ta vyholená modelka, cizí a nehybná, mi připomíná, že okamžiky života se nikdy nevrátí. Ne že by nešlo vstoupit dvakrát do téže řeky.

Nejde do ní vstoupit ani jednou.       

Autor: Libor Jakubec | pondělí 17.8.2015 19:26 | karma článku: 23,69 | přečteno: 1570x
  • Další články autora

Libor Jakubec

Tisíc kilometrů

Pro zachování lidskosti je naprosto nutný dělat zbytečný, nepochopitelný a nebezpečný věci. Věci, který jsou na hranici lidských možností a jeden za ně může zaplatit životem, ale pouze takový věci dávaj životu smysl.

11.7.2016 v 17:16 | Karma: 16,32 | Přečteno: 502x | Diskuse| Letní běh

Libor Jakubec

Pstruh na másle

Do mýho oblíbenýho baru jsem tenkrát vjel na kolečkovejch bruslích a ta drzá hubená holka tam už seděla a hned se na mě osopila: No kde seš? Hodinu tady na tebe čekám!

2.2.2016 v 8:00 | Karma: 23,18 | Přečteno: 884x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Černá perla neprohrává

Šaňo je mladej chlap o něco drobnější než já a je Rom, na což je přirozeně hrdej, a tak si nechá říkat Černá perla. Nedávno seděl v kavárně u vedlejšího stolku a nějaký ženský kroutil před obličejem hrbolatou, kloubnatou pěstí.

29.1.2016 v 8:07 | Karma: 25,26 | Přečteno: 1101x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

S gumou za pět set

Slovo kurva je v češtině dost nadužívaný. V jistým smyslu nahradilo dřívější křesťanský sakra. Rovněž má význam hrubý nadávky: támhle ten je taky pěkná svině, hajzl, podrazák čili... kurva. Původní význam – prostitutka – je řídký.

26.1.2016 v 12:50 | Karma: 27,14 | Přečteno: 1305x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Lužická porucha

Dá se nevěra pochopit? Dá se přijmout a odpustit? Kdepak. Nedá. Nevěra je totéž co zrada. Ta se dá jedině potrestat. Alespoň ve vlastním srdci srovnat to hnusný skóre. Alespoň vlastní srdce potěšit pomstou.

25.1.2016 v 14:07 | Karma: 31,22 | Přečteno: 2695x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Jdeme ke mně, nebo k tobě?

Byly to krásný klidný dny, když jsem byl sám a chodil si, kam jsem chtěl, kdy jsem chtěl a s kým jsem chtěl. Svoboda mě naplňovala bezstarostnou drzostí, odvahou a lehkou melancholií.

15.1.2016 v 15:40 | Karma: 22,83 | Přečteno: 1188x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Šperky

Jednou se takhle povaluju na sedačce v koutě baru a barovej pult mám jako na dlani. Ale nezajímá mě, neboť mám rozečtenej román Norské dřevo od Haruki Murakamiho. Užívám si krásnou depku.

7.1.2016 v 17:22 | Karma: 20,57 | Přečteno: 549x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Okno s lopatou

Od chvíle, kdy jsem se v nemocnici probral z kómatu, uplynul rok. Půlčtvrtá stovka dnů, který jsem kdoví proč dostal darem. Nastavenej život. Život, co možná někomu jinýmu bude chybět.

28.12.2015 v 20:51 | Karma: 18,08 | Přečteno: 646x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Líbezné zářijové dny

Dal jsem si po ranní šichtě lehčí vyjížďku na milovaným enduro kole a vracel jsem se kolem náhonu, kterej byl vypuštěnej skoro na dno. A vidim v bahně u břehu skákat čokla, malýho čokla, kterej byl po bříško v kalužinách.

22.12.2015 v 18:13 | Karma: 14,70 | Přečteno: 470x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Chůze a čas

Z domu do slévárny to mám asi tři kilometry, proto nejraději chodívám pěšky. Chůze, obyčejná chůze je slavností svobody, je to rituál a je to dar.

20.12.2015 v 21:12 | Karma: 23,75 | Přečteno: 1175x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Příchod Adventu

Byl několikátej den po začátku prosince a do slévárenský haly nacouval velkej autojeřáb, aby položil víko na největší pec Barboru, protože ona stojí mimo operační prostor našich mostovejch jeřábů.

9.12.2015 v 20:01 | Karma: 19,64 | Přečteno: 558x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Svět se na nás dívá

Jednoho dne byl Medvídek zamlklej a měl špatnou náladu a chodil po place v roláku, takže budil podezření, že je buď nastydlej nebo má na krku cucflek od přítele Oldy.

7.12.2015 v 20:04 | Karma: 16,04 | Přečteno: 703x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Opilý Héfaistos

Vstoupím-li do formovací haly, ještě dřív, než mi na hlavu spadne první hrst písku, ucítím ten smrad, tu štiplavou jedovatou vůni výparů z odlitých forem. Mám rád vůni seškvařenýho písku po ránu.

6.12.2015 v 19:40 | Karma: 21,11 | Přečteno: 581x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Situace Na Růžku

Za rozbřesku po noční šichtě, když vylezeme ze sprch a nad horami tiše září červánky, chodíváme chlastat Na Růžek. V jediný knajpě s tak časnou otevírací dobou my z duše smýváme prach a pot a tyranii lidský zloby.

3.12.2015 v 20:25 | Karma: 23,06 | Přečteno: 713x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Závodní lití

Pohodový lidičky celýho světa se na svatýho Martina v 11:11 připojili ke společný modlitbě a zahalili tak svět pozitivní energií. Já jako necejtil nic, ale slévač Šmoula asi jo, protože se na pracovišti ožral jak zvíře.

3.12.2015 v 8:02 | Karma: 20,48 | Přečteno: 650x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Ženská duše

Vzpomínám si, jak jsem psal, že ve slévárně žádný ženský nepracujou. Tak určitě, mlácení kladivem do odlitků a odlévání železa by je stejně nebavilo.

28.11.2015 v 16:17 | Karma: 18,49 | Přečteno: 630x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Řeč pana Zdendy

Stromy se svlékají do naha ze všeho, co oblékaly, a naše práce tone ve tmě. A je nám smutno, protože nemáme komu ubližovat; pan Zdeněk, nejspíš z toho věčnýho chlastu, onemocněl s ledvinami a pod přísnou dietou zůstává doma.

21.11.2015 v 19:04 | Karma: 18,45 | Přečteno: 604x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Strach

Pak se něco převrátilo. Probudil jsem se v bílých prostěradlech a z obou předloktí jsem měl vyvedený kanyly s průhlednými hadičkami. Od hrudi se mi vinuly bílý tenký drátky.

7.11.2015 v 19:21 | Karma: 23,95 | Přečteno: 960x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Růže pro myšku

V supermarketu, kam chodívám nakupovat jídlo, pracuje jedna prodavačka, která je mi kdovíproč sympatická. Není to vyložená krasavice. Spíš taková drobná bojácná myška s vykulenýma očima.

7.11.2015 v 17:19 | Karma: 24,83 | Přečteno: 784x | Diskuse| Ostatní

Libor Jakubec

Satanské verše

Ve slévárně se před lety stala tragédie. Energetici podle zvykového práva nečekaně vypnuli proud a slévárna se zastavila. Železo v nízkofrekvenčních pecích začalo stydnout.

4.11.2015 v 16:28 | Karma: 27,04 | Přečteno: 1365x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 30
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1078x
Jsem. Tedy myslím.

Seznam rubrik