Bikerovo pozdní odpoledne
Klopil jsem do sebe pívo, protože jsem si ho zasloužil; před chvílí jsem přijel ze svahu Sokola z trailu, kterej bikeři pojmenovali Jatka. Poprvé od zranění jsem si tam seskočil jednu skalku, na niž se mi dlouho nechtělo a radši jsem ji objížděl. Kolo oddychovalo vedle mě opřený o plot.
Seděl jsem u stolu sám a poslouchal poryvy vánku v koruně třešně, z jejíchž větví se na mě jako sníh snášely opadaný lístky bílých květů. Viděl jsem, jak nad hlubokým údolím řeky mlčky táhnou drobný oblaka a západní břeh se pomalu noří do stínu. Na lukách se vlnila tráva a po cyklostezce projížděli cyklisti jeden za druhým. Byl začátek května. Podvečer.
Moje myšlenky patřily kolu, těžkým úsekům trailu, mý práci a mýmu životu. Ne, nechtěl bych to dělat jinak. Pár věcí jsem posral a vytrestalo mě to. Ale jinak bych to asi neuměl. Zvedl jsem oči k obloze a najednou se odněkud z hloubky vynořily verše.
Po modrém blankytu bělavé páry hynou…
Pasáž z Máje, v níž se strašný lesů pán strojí k popravě a naposledy se rozhlíží po krajině a loučí se s ní. Krása těch veršů je tak opojná, až zahltí srdce. Dosahuje takový hloubky, že ani rána do hlavy, když si nepamatuju jména mnohých známých a celkově si nepamatuju spoustu blbostí, mi ji nedokázala z paměti vytlouct. Odříkával jsem si tu pasáž znovu a znovu.
K mýmu stolku si přisedli dva starší cyklisti. Chlap se ženskou, oba v barevných cyklistických dresech, a objednali si presíčko. Otočil jsem se a změřil si jejich kola: zánovní trekový modely s odpruženou vidlí přímo stvořený pro pojíždění po cyklostezce. Asi jezděj často.
Nevšímali si mě a bavili se spolu. To bylo dobře, protože mi je nepříjemný, když nějaký cizí lidi se mě při pohledu na moje kolo hned vyptávaj, kde jsem jezdil. A když jim to popravdě řeknu, obvykle prohlásí, že jsem blázen; ty nachcanější mi rovnou sdělí, že jsem bezmozek. Na takový názory já nejsem zvědavej. Ale tihle dva byli v klidu.
Pozoroval jsem nebe a mraky a trávu podél řeky. Taky jsem tu už nemusel sedět nebo bych nepřijel tímhle způsobem - z trailu Jatka. Jsem tak vděčnej, že to dobře dopadlo.
To vše zločinec ještě jednou zřel,
to vše, jež nyní opustiti měl,
a hluboký mu srdce žal uchvátí…
I když si mě nevšímali, musel jsem si nasadit černý brýle. Nikdo nepotřebuje vidět, jak mi po tváři tečou slzy. Musí to být krajně zábavný pozorovat takovej uzel svalů, že bulí jako děcko. Možná ne pro každýho, ale kdyby se mě ptali, co se mi stalo, asi bych jim jako vždycky odpověděl popravdě: že jsem si vzpomněl na verše z Máje. Do toho nikomu nic není.
Přemýšlel jsem, co budu dělat zítra po práci. Jestli bude slušný počasí, najisto pojedu na kolo. Ale má se to zkazit. Přijde déšť. Třeba zůstanu doma a odpočinu si. A raději se ožeru, než bych nad něčím přemýšlel. Některý myšlenky bolí. Plynutí času je neúprosný. Jednou pro každýho skončí. Na to by se moc často myslet nemělo.
Mnoho kadidlových zrnek dopadá na jeden a tentýž oltář. Jedno dříve, jiné později. Na tom však nezáleží.
Libor Jakubec
Tisíc kilometrů
Pro zachování lidskosti je naprosto nutný dělat zbytečný, nepochopitelný a nebezpečný věci. Věci, který jsou na hranici lidských možností a jeden za ně může zaplatit životem, ale pouze takový věci dávaj životu smysl.
Libor Jakubec
Pstruh na másle
Do mýho oblíbenýho baru jsem tenkrát vjel na kolečkovejch bruslích a ta drzá hubená holka tam už seděla a hned se na mě osopila: No kde seš? Hodinu tady na tebe čekám!
Libor Jakubec
Černá perla neprohrává
Šaňo je mladej chlap o něco drobnější než já a je Rom, na což je přirozeně hrdej, a tak si nechá říkat Černá perla. Nedávno seděl v kavárně u vedlejšího stolku a nějaký ženský kroutil před obličejem hrbolatou, kloubnatou pěstí.
Libor Jakubec
S gumou za pět set
Slovo kurva je v češtině dost nadužívaný. V jistým smyslu nahradilo dřívější křesťanský sakra. Rovněž má význam hrubý nadávky: támhle ten je taky pěkná svině, hajzl, podrazák čili... kurva. Původní význam – prostitutka – je řídký.
Libor Jakubec
Lužická porucha
Dá se nevěra pochopit? Dá se přijmout a odpustit? Kdepak. Nedá. Nevěra je totéž co zrada. Ta se dá jedině potrestat. Alespoň ve vlastním srdci srovnat to hnusný skóre. Alespoň vlastní srdce potěšit pomstou.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Český rozhlas slaví 101. narozeniny a zve na Den otevřených dveří
V sobotu 18. května slaví Český rozhlas (ČRo) 101 let od zahájení pravidelného vysílání Dnem...
Byl milý, říkají sousedé o atentátníkovi. Jeho byt s ním prohledalo komando
Sousedé atentátníka, jenž postřelil slovenského premiéra Roberta Fica, se shodují, že Juraj C. byl...
Do Gazy dorazily po americkém provizorním molu první kamiony s pomocí
Do Pásma Gazy se ráno dostaly první dodávky humanitární pomocí přes provizorní molo, které tam ve...
Muž ve Francii se pokusil podpálit synagogu, policisté ho zastřelili
Policie v Rouenu na severu Francie v pátek ráno zastřelila muže, který se pokoušel podpálit...
Servisní a aplikační technik (m/ž) - mzda až 55.000 Kč
ZOLLER CZECH s.r.o.
Plzeňský kraj
nabízený plat:
50 000 - 55 000 Kč