Strach
Nechápal jsem nic, ale nic mě ani nepřekvapovalo. Necítil jsem žádnou bolest. Necítil jsem vůbec nic.
Zvrátil jsem hlavu za sebe a spatřil plochý monitor, na němž blikala nějaká čísla. V dolní části v malém okénku se sunula svítící křivka, něco jako sinusoida. Klesala, stoupala, klesala, stoupala. Díval jsem se na ni. Takhle bije moje srdce.
Neměl jsem v hlavě jedinou myšlenku. Všechno jsem smířlivě přijal.
Najednou se nade mnou sklonila zdravotní sestra v bílým tričku. Podívala se mi do očí. Pak odešla a někde za rohem něco někomu říkala. Asi jsem byl unavenej, protože se všechno zase začalo propadat do tmy. Poslední, čeho jsem si všimnul, byly bublinky pomalu stoupající hadičkami. Blop… blop… blop…
Z nemocnice mě odvezl můj táta. Moc si to nepamatuju. Byly Vánoce. Všechno mi bylo jedno. Co se stalo, znám jenom z vyprávění.
Našli mě sousedi, jak ležím v bezvědomí na střeše garáže pod schody do mý rezidence. Obličej jsem měl plácnutej do kalužinky zaschlý krve, která mi vytékala z nosu a z ucha. Kolik hodin jsem strávil v kómatu, nikdo neví. Podchlazenýho ale živýho mě z tý stříšky snášelo šest záchranářů. Vážím bez deseti kilo metrák a prý chtěli přivolat hasičskej jeřáb. Akcí se bavila celá čtvrť. Naštěstí si vůbec nic nepamatuju.
Pak to bylo špatný. Rozuměl jsem sice lidem, co říkaj, ale nedokázal moc mluvit. Nedokázal jsem ani moc chodit a vrcholnej výkon pro mě byl, když jsem si sám došel na záchod. Trvalo to mnoho týdnů.
Když jsem se znovu naučil chodit, pouštěl jsem se na čím dál vzdálenější procházky. Do lesa. Schodům jsem se vyhýbal, protože mě děsily. Chodíval jsem na jedno místo ve Skaláku, kterýmu se říká Kalvárie. Jsou tam tři pískovcový kříže a malá svatyňka vytesaná ve skále. Lidi sem nosej svatý obrázky, kytky a zapalujou svíčky. Nejsem vyznavačem žádný víry. Jenom jsem tam chodil, ze všech sil se tam dobelhal a díval jsem se na ty kříže a na ty obrázky. Zapaloval jsem svíčky.
Chůze mi šla stále líp. I když jsem pořád vrávoral a v lese se musel zachytávat stromů, začal jsem procházet bikerský traily, po nichž jsem ještě před nedávnem lítal na kole. Jak jsem tohle moh sjíždět? Vždyť je to strašný! Pěšky to člověk sotva sešplhá.
Myslel jsem na to, jestli to ještě někdy dokážu. Jestli budu schopnej znovu lízt po skalách a rajtovat na kole po těch trailech. Jestli se dokážu vrátit do slévárny. A měl jsem takovej strach, tak strašnej strach, že už to nikdy nedokážu. Že mi tohle už zůstane.
Z paměti se mi ztratila spousta věcí. Lidi, jména, vzpomínky. Občas mi někdo něco připomene a já zjistím, že jsem to kdysi věděl. Jak křehká je lidská paměť. To, co jsme kdy prožili, už přebývá jen ve vzpomínkách. A ty pomalu mizí. S každým člověkem ze světa něco ubyde. Se mnou zmizí všechno, co moje oči viděly a na co jsem myslel. Zmizí to jako slzy v dešti. Jako list papíru na hladině železa.
A my jenom procházíme. Nezáleží na ničem. Když ten list papíru beze stopy shoří, kéž by na něm alespoň byly napsaný krásný verše.
Libor Jakubec
Tisíc kilometrů
Pro zachování lidskosti je naprosto nutný dělat zbytečný, nepochopitelný a nebezpečný věci. Věci, který jsou na hranici lidských možností a jeden za ně může zaplatit životem, ale pouze takový věci dávaj životu smysl.
Libor Jakubec
Pstruh na másle
Do mýho oblíbenýho baru jsem tenkrát vjel na kolečkovejch bruslích a ta drzá hubená holka tam už seděla a hned se na mě osopila: No kde seš? Hodinu tady na tebe čekám!
Libor Jakubec
Černá perla neprohrává
Šaňo je mladej chlap o něco drobnější než já a je Rom, na což je přirozeně hrdej, a tak si nechá říkat Černá perla. Nedávno seděl v kavárně u vedlejšího stolku a nějaký ženský kroutil před obličejem hrbolatou, kloubnatou pěstí.
Libor Jakubec
S gumou za pět set
Slovo kurva je v češtině dost nadužívaný. V jistým smyslu nahradilo dřívější křesťanský sakra. Rovněž má význam hrubý nadávky: támhle ten je taky pěkná svině, hajzl, podrazák čili... kurva. Původní význam – prostitutka – je řídký.
Libor Jakubec
Lužická porucha
Dá se nevěra pochopit? Dá se přijmout a odpustit? Kdepak. Nedá. Nevěra je totéž co zrada. Ta se dá jedině potrestat. Alespoň ve vlastním srdci srovnat to hnusný skóre. Alespoň vlastní srdce potěšit pomstou.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Rozdáváme samoopalovací fluid ZDARMA
Toužíte po dokonalé letní barvičce bez rizika spálení? Vyzkoušejte lehký přírodní samoopalovací krém na obličej i tělo od Manufaktury. Zapojte se...